26. října jsem měl tu čest se zúčastnit vzpomínkové akce a položit věnec spolu s honorární konzulkou Slovenska Eugénií Mocnay a našimi krajany v Chrámu paměti v Melbourne u pomníku „za všechny příslušníky československých sil, kteří bojovali a padli po boku spojenců ve válce za osvobození Evropy v letech 1940 – 1945“.
Pří té příležitosti byla spolu s australskou vlajkou vztyčena i vlajka československá/česká a zavlála tak nad Melbourne, což je projev mimořádné pocty a privilegium, které nemá každá vlajka. Vlajka sama má rozměry přibližně 1,8 metrů na 1,2 metry a je tak pravděpodobně největší naší vlajkou v Austrálii a možná i na jižní polokouli.
Obřad vedl plukovník John Coulson, správce památníku Shrine pf Remembrance. Hlavní projev měl náš krajan pan František Váňa, kde vzpomenul Čechoslováky i Australany, kteří se v bojích zasloužili o svobodu ve všech válkách v posledních 105 letech. Zvláště ale zdůraznil hrdinství dobrovolnických spojeneckých jednotek vytvořených již po skončení 1. světové války v Británii převážně australskými a novozélandskými vojáky. Jedním z cílů těchto jednotek bylo vyproštění Československých legií v Rusku obsazením přístavu Archangelsk a spojovacího železničního koridoru. Letos je tomu právě 100 let.
Pan Váňa zmínil jako příklad australského dobrovolníka z Mildury ve státě Victoria Samuela Pierce, kterému byl posmrtně udělen Viktoriin kříž poté, co padl při akci za záchranu našich legií, aniž by vlastně vůbec znal Československo. Chtěl bych panu Františku Váňovi za to připomenutí i touto cestou poděkovat. Bojovat a zemřít je nejtěžší úkol a naší povinností je nezapomenout na všechny ty, kteří tak učinili.